JAK NA OLEJOMALBU Tisk Email

Když byla poprvé objevena olejová barva, byla oslavována jako nejkrásnější vynález. Po staletí patří olejomalba k nejoblíbenějším výtvarným technikám. Vlastnosti olejových barev a jejich médií dovolují dlouhou, jemnou a detailní práci na obraze i expresivní, rychlé a efektní vyjádření.

Olejové barvy se vyrábějí v široké barevné paletě. Je mnoho světových tradičních výrobců. Můžeme vybírat s takzvané studentské nebo profesionální kvality. U druhé možnosti nás může zaskočit vysoká cena odstínů, je tedy nutné před prací zvážit, zda nepostačí odstíny levnější a ty špičkových kvalit např. použít na závěrečné práce. Všeobecně u mistrovských barev platí, že nejdražší odstíny jsou kadmiové a kobaltové barvy. U studentské kvality jsou imitovány a cena je tedy plošná za tubu specifické velikosti.

Budeme vycházet z toho, že jsme po důkladném uvážení pořídili barvy, které potřebujeme pro promyšlený motiv. Další nedílnou složkou jsou tedy ředidla. U olejových barev je jich hned několik:

Rektifikovaný terpentýn:
Je silným ředidlem s poměrně krátkou dobou schnutí - počítejte však několik dní. Hodí se zejména pro práci s lazurou. Je také vhodný na vymývání štětců a čištění palet. 

Lněný olej:
Je pomaluschnoucí olej, neměl by se používat nezředěný - barvy se pak pomalu stahují až svraskávají. Není vhodný na malbu se světlými odstíny, je silně nažloutlý. Má však výjimečnou viskozitu. Ostatním olejům se věnovat nebudeme, je jich široká škála ( podrobněji ve slovníčku pojmů na našich stránkách) 

Sikativ:
Je urychlovač schnutí. Nejznámější je kobaltový sikativ. Doporučuje se do podmalby a po malých dávkách, po kapkách přidat na paletě do barev. 

Připravená média:
Každému výtvarníkovi vyhovuje jiné médium, podle jeho vlastního stylu malby. Můžeme doporučit Médium I.- pomaluschnoucí, nebo Médium II- rychleschnoucí. Jedná se o připravená média namíchaná zejména z lněného oleje a rekt. terpentýnu v různém poměru. 

Ředidlo bez zápachu:
Je ředidlo, jehož vlastnosti jsou příznivé pro alergiky. V podstatě má podobnou reakci s barvami jako terpentýn. 

Polymerovaný lněný olej:
Barvu téměř neředí, ale nastavuje. Pomalu prchá, tedy velmi dlouho sám o sobě schne.

Pokud jsme ve fázi, že máme zvolená média a barvy, musíme se začít zabývat podkladem pro malbu. Charakteristickým podkladem pro malbu je malířské plátno na blind rámu viz. Napínání pláten, nebo šepsovaná lepenka s tkaninovým povrchem. (olej drží téměř na všech podkladech, další možnosti jsou tedy individuální - sklo, kámen, dřevo atd.) Novinkou jsou papíry pod olej, nejčastěji dostupné v řezaných blocích, dříve sloužili pro lehkou skicu, dnes se stali plnohodnotným podkladem pro malbu.

Plátno na rámu:
Můžeme si jej zhotovit sami, nebo si koupit plátno již napnuté. Mezi nejkvalitnější plátna patří celolněná. Jsou pevná a nevytáhnou se. Další možností je bavlna, tady pozor na prověšení, která je oblíbená pro svůj hladký povrch. Levné a kvalitní bývá plátno 50% bavlny a 50% lnu.Plátno vybíráme také podle požadované struktury. Před malbou je nutné řídká plátna klihovat, ostatní alespoň našepsovat. Šeps je křídový podklad, který omezuje výrazně spotřebu barvy. Pod olejové barvy je možné použít šeps akrylátový nebo olejový. Pokud budeme šepsovat sami olejovým šepsem, počítejme s dlouho, několikatýdenní dobou schnutí. 

Šepsovaná lepenka:
Lepenka z kartonu nebo dřevotřísky potažená gázou, plátnem nebo jinou tkaninou. Nejčastěji se dá koupit již našepsovaná univerzálním tedy akrylátovým šepsem. Je levnější a skladnější variantou plátna. Někomu ale nemusí vyhovovat její tvrdost a vrátí se ke klasickému plátnu na slepém rámu.

Další nezbytnou pomůckou jsou vhodné štětce. Pro pastózní barvy jsou nutné ploché ojediněle kulaté různých délek na linku či detail.

Štětinové štětce:
Jsou nejtypičtější pro olejomalbu, jsou tvrdé, z prasečích štětin, proto krásně táhnou barvu i po hrubém povrchu. 

Sobolí a veverčí štětce:
Hodí se k jemným, detailním tahům rozředěnou barvou. 

Syntetické štětce:
Jsou v oblasti olejomalby v podstatě novinkou. Jsou pružné, snadno se udržují. Ovšem i zde platí, že cena rovná se kvalita. I když vypadají na první pohled stejné, výrobci se skutečně kvalitativně liší. Pro olej je vhodnější pevný tmavší vlas než tzv. Zlatý Toray.

Štětce nevolíme jen podle typu vlasu, ale také podle délky a tvaru. Pokud chceme vlastnit skutečně kvalitní štětce, pečlivě vybereme ručně složený štětec symetrického tvaru, zde je jistota, že pokud se o něj budeme starat, dlouho vydrží stejný. Pro další údržbu doporučuji mýdlo na štětce a stolní závěsnou myčku.

Závěrečná práce je zalakování - zakonzervování obrazu. Momentálně je na trhu nepřeberné množství závěrečných laků. Mohli bychom je rozdělit na lesklé, matné a polomatné. Laky jsou k mání ve spreji, nebo na štětec. Štětcem uděláme skutečně důkladnou vrstvu. Mezi jednotlivými fázemi čekáme opět na proschnutí. Lakujeme vertikálními a další vrstvu horizontálními tahy. Aplikace sprejem je jednodušší, uděláte slabší film, který svou funkci plní dostatečně. Další vlastností laků, je sjednocení lesku na obraze. Podíváme-li se cca ve 30ti stupňovém úhlu proti světlu, měla by být vrstva laku kompaktní. Není-li tomu tak, další vrstvou místa nerovností do ztracena vyretušujeme.

Lesklý lak:
Je lakem s obsahem damarové pryskyřice, ta mu dává dostatečnou tvrdost. 

Matný lak:
Obsahuje kromě pryskyřic a složku vosku. Nedoporučujeme používat na tmavé obrazy - barvy ještě výrazně stáhne. 

Polomatný lak:
Nebo chcete-li pololesklý či saténový. Barvy změkčuje a vyrovnává nerovnosti lesku. Celý výraz obrazu zjemní - promyslete si, je-li jeho použití vzhledem k tématu žádoucí.

Jednotlivé kroky malby jsou opravdu širokou škálou možností. Až praxí, mnohdy dlouholetou, každý najde svoje postupy a oblíbený materiál. Jen několik drobných rad: Pokud se rozhodneme pro překrývanou malbu na velkých plochách a požadujeme monochromní tón, doporučuji koupit si objemné ( např. 200, 250 ml) tuby namíchaného odstínu a začít podklady s ním. Pokud si mícháme barvy sami, nejprve pečlivě připravíme dostatečné množství na paletě za pomoci malířské špachtle nebo pevného štětce. Pracujeme při severním denním světle, protože zejména u olejomalby, která se před zaschnutím leskne, jsou jinak barvy zkreslené. Pře malbou prostudujeme literaturu a barvách jako takových o jejich efektech, když leží vedle sebe, také důkladně přistupujeme ke kompozici. Zkušenosti naučí pečlivé přípravě, protože olejomalba si ji skutečně - a to nejen kvůli cenám barev - zaslouží. První skicu děláme v okrovém tónu. Prostudujeme dobu schnutí jednotlivých barev a nespěcháme s aplikací dalších vrstev - malba by mohla praskat. Štětce necháme důkladně zavěšené v terpentýnu nebo je ihned zcela vymyjeme. Při práci dodržujeme pořádek, mít čistou paletu a olejničky, dostatek ředidel a médií, nejméně bělobu do zásoby a čistou utěrku či papírové ubrousky se vždy vyplatí.